Ensemble Opera Diversa: Manželské miniopery

Loupežnická nevěsta, Zpívající ženich, Muž a žena v loďce a Listonoš

Pod názvem cyklu Manželské miniopery (vznik 2006/2007) z per „diversích“ autorů Ondřeje Kyase (hudba) a Pavla Drábka (libreto) se skrývají čtyři krátké miniopery – čtyři krátké příběhy. Jmenují se Loupežnická nevěsta, Zpívající ženich, Muž a žena v loďce a Listonoš (celým názvem Listonoš, Mortierové a krytí plemenné kočky). Libreta minioper Loupežnická nevěsta a Zpívající ženich vycházejí z japonských frašek kjógen, libreto Muže a ženy v loďce vychází z příběhu japonského umění rakugo. Podle autora však nejsou libreta „žádná exotika“ – jakkoli jsou původem z Japonska, na samotných příbězích nic japonského není a jsou zasazené do českých končin, miniopera Listonoš do Francie.
Cyklus Manželské miniopery je napsán pro tři zpěváky (soprán, tenor, bas) a čtyři nástroje (housle, viola, klarinet, fagot). Tento titul měla Ensemble Opera Diversa několik let ve svém repertoáru (podle dostupných informací se oficiálně poprvé inscenace hrála v roce 2011 a na repertoáru byla až do roku 2017) v režii Tomáše Studeného.

Inscenační tým: Kateřina Křivánková (režie), Sylva Marková (scéna, kostýmy), Lucie Kašpárková (zpěv – soprán), Aleš Janiga (zpěv – baryton), Jakub Tuček (zpěv – tenor). Kvartet Ensemble Opera Diversa pod vedením Jana Bělohlávka.

Stručný popis děje minioper:

Loupežnická nevěsta
Loupežník si divákovi stěžuje na svoji tíživou situaci – jeho řemeslu se moc nedaří, protože přes obchodní stezku moc lidí nechodí, a tak nemá koho oloupit. Náhodou přichází čerstvě vdaná žena s rancem plným cenného věna. Loupežník toho využije a ozbrojen ji o věno oloupí. Uchvácen uloupenou trofejí si však nevšimne, že se nevěsta zmocnila jeho bambitky. Role se obrací a žena donutí loupežníka nejen jí vrátit ranec věna, ale i vydat veškeré své svršky. Loupežník tak končí sám, bez kalhot a oloupen.

Zpívající ženich
Ženich si stěžuje, že jeho novomanželka je velmi plachá a láme si hlavu s tím, jak ji okouzlit. Vydá se proto za přítelem básníkem pro radu. Ten mu poradí, aby jí zapěl verše. Ženichovi se nápad sice líbí, ale sám nemá hudební sluch a ani hlas. Vymyslí, že by verše místo něho mohl zazpívat samotný básník, který souhlasí. Jdou spolu k ženichovi domů, kde je přivítá jeho manželka. Básník zpívá verše ženichovým jménem, což u manželky vzbudí zájem. Vzbudí to však v ní zájem o básníka, ne o svého manžela. Manželka odchází s básníkem a ženich zůstává sám.

Muž a žena v loďce
Muž a žena spolu jsou už pětadvacet let a žijí u vody. Muže už nudí ten každodenní stereotyp, a tak se rozhodne, že ženu odveze na druhý břeh (=rozvod), žena téměř mlčky souhlasí a sbalí si věci. Při plavbě na druhý břeh si oba uvědomují, že to ani jeden z nich nechce, neumějí si o tom ale promluvit. Při vystupování ženy z lodi požaduje po ní muž zaplatit za přívoz. Žena nemá na zaplacení, a tak jí muž navrhne, aby se vrátila domů – žena souhlasí.

Listonoš, Mortierové a krytí plemenné kočky
Paní Mortierová podezírá svého manžela z nevěry. Do jejího bědování přijde pošťák, který nese dvě psaní pro pana Mortiera. Neví však, který z těch dvou dopisů je určen právě pro manžela paní Mortieorové. Manželka si jeden dopis bere a slibuje pošťákovi, že jej předá manželovi. Když manžel (pan Mortier) přijde za manželkou, ta ho donutí přečíst dopis nahlas, protože je přesvědčená, že jde o dopis od milenky. V dopise se však řeší připuštění plemenných koček, o milence není ani zmínka. Opět přichází pošťák, že druhý pán Mortier „žádnou paní Ambrosii nezná“, tudíž mu nese správný dopis. Vyjde tak najevo, že to je opravdu dopis od jeho milenky. Manželé v hádce odbíhají ze scény.

Slovo režiséra
„Vztah dvou lidí je jako loďka a jen my jsme jejími kormidelníky. Společně se odrážíme od jednoho břehu, abychom pluli mezi břehy štěstím a neštěstím. Někdy přijde bouře, jindy vysvitne slunce, někdy je cílem manželský přístav, jindy zase dno oceánu. A je to normální. Je však normální o vztazích (a ve vztazích) operně zpívat? Soubor Ensemble Opera Diversa tvrdí, že ano! A nepluje na žádné loďce, ale rovnou na pohovce!“

Manželské miniopery nám reflektují, že ve vztahu s druhým člověkem je naprosto normální, že dochází k občasnému pnutí, pochybnostem, konfliktům nebo například vztahovému vyhoření. Je však dobré vychladnout, nechat si vše projít hlavou a až poté jednat. Tyto miniopery vypráví příběhy lidí a jejich vztahů, pro které daná situace v danou chvíli nemusí být příjemná anebo je dokonce zraní. Za dvacet pět let však tyto příběhy vykládají svým známým jako úsměvné historky, s velkou nadsázkou a humorem. Lidské vztahy jsou zkrátka různorodé a nikdy nevíme, co nás může v životě potkat.

Představení se uskutečňuje za finanční podpory Ministerstva kultury ČR.
Činnost spolufinancuje město Blansko.

Představení se bude odehrávat s ohledem na aktuální epidemiologickou situaci za specifických podmínek dle aktuálního vládního nařízení.
Pravidla pro provoz naleznete zde.